Ale k cemu doslo . Byl jsem v yellowstonu par dni , moc lidi jsem neznal a ty co jsem znal , nemeli cas jit se mnou na hike, meli praci a ja mel dayoff . Tak jsem vyrazil na vylet sám . Vsude upozorneni , nehajkujte sami , jsme na uzemi medvedu . Jsem si rikal, jo jo to je pro blby amiky . Jenze :)
Kdyz uz jsem byl na ceste do vesnice ( 20 kilacku uz jsem mel za sebou ) tak po ceste ( nalevo ode me skala , napravo ode 10 metru stromy a pak strz ) , tak si to masiruji k vesnici , uz se v ni vidim . Kdyz tu nahle zapraskali stromky ( male , pred par lety vysazene ) A ne cestu 15 metru ode me vylezl grizzly . Ja jsem zamrzl v pohybu a koukal jsem , jestli vidim , to co vidim . A taky , že jo . Menší grizzly po mě taky prekvapene pokukoval. Po urcite chvili me to pokukovani prestalo bavit a zacal jsem pomalicku , polehoucku ustupovat a jak jsem medovi zmizel z dohledu . Jak jsem mu zmizel , mizel jsem pak hodne rychle a jenom jsem se modlil , aby máma nebyla za mnou , aneb meda byl malej a mámá urcite nekde pobliz byla
Mel jsem z prdele kliku , kdyby nevylezl , tak jsme se podival medovi do tvare a to bych tu uz asi nebyl . Do vesnice 2 kilometry , zpatky po ceste na komunikaci kde by byli nejaci lide pres 3 kilometry .
Kdyz potkate medu , neutikejte . Nema to cenu. Ac to jsou neforemne obludky , umej zdrhat az 60 kilaku v hodine . A na stromy lezt nema taky cenu . cernej si za vama vyleze a grizzly si vas sklepe . Kdyz potkate medu , nehybat se a pokud k vam nejde pomalu vycouvat . Kdyz k vam jde , hrat mrtvolu , rukama si chranit zatylek a pak se modlit , ze si s vama nebude hrat moc dlouho .
Dexter - neni mozna :) ale pracoval . Ve fast foodu , neco na zpusob mekace :) Krasna bezmyslenkovita prace . Nadherne jsem si pri 8-ckovych smenach odpocinul . A hajkovani tam je taky supr . Jenom lidi , jedna malá vec . Na vylety v yellowstonu nechodte sami . Nebo zazijete prekvapeni, ktere nemusi byt mile . Jako ja jednou.
Tak ty letecký společnosti mi došly, ale to W@T nějak ne, díky.Yellowstone bych taky rád navštívil,ale to Work mi tam nějak nesedí... Co jsi tam s českejma ručičkama dělal?
Maxxina zajímavej příběch. Čas si s tebou trošku pohrál - to samý zpoždění a čekání :-) Mě naštve, když čekám na zastávce 1 hodky natož nějakejch 16 či kolik :-) Jen jsem nezjistil proč si tam jel :-) A nějaký ty zkratky jsem naky nerozlušitl. Jaký? Znovu to číst nebudu abych ti řekl jaký .-)))
FireLuis:
Máš samozřejmě pravdu, a proto tě pověřuji, když už jsi to nadhodil, provést měření na osattních kontinentech světa. Veškeré výlohy a výdaje Ti budou proplaceny, po návratu z Tvé důležité expedice, Českým splachovacím úřadem.
Jo, jenže Ti odborníci provedli jen lokální měření, které je z hlediska globálního neobjektivní! Zajímalo by mne, co by na to řekli křováci v Africe, že se jim kolem toho ten had svíjí ve směru hodinových ručiček a voda stoupá jen v plynném stavu! A její vzdušny vír je dmýchán a hnán všemi směry. Pročež by mohli použít indikátoru, jelikož plynné skupenství vody v nižších koncentracích je obtížně sledovatelné! Dále by mohlo být zcela jiné měření v oblastech arktických a antarktických, kde by sloupec vody nemusel vykazovat krom gravitačního zakřívení jakoukoli jinou rotační deformaci! Pokud by tedy zrovna nevanuly větry natolik silné, že by bu měřený materiál uletěl nebo by přistál na měřících pracovnících výzkumného ústavu.
Český splachovací úřad pod vedením Mgr. Stanislava Mišáka CSc. vydal ke dni 12. května tuto zprávu. Cituji: "Z dlouhodobého šetření jasně vyplývá, že voda v hajzlu se stáčí povětšinou vlevo, tj. proti směru hodinových ručiček. K tomuto závěru jsme došli po opakovaných měřeních hned v několika krajích naší republiky. Z měření dále vyplívá, že v některých hajzlech se voda stáčí i doprava,ale jelikož se tak stalo pouze v několika málo případech a procentuelně je to zanedbatelné číslo (přesně 0,03%) lze tento fakt zanedbat. Tyto odchylky byly zřejmě způsobeny nepřiměřeným množstvím sraček do hajzlu splachovaných a nebo (a to v horším případě) celkovým znečištěním testovaného hajzlu. V několika takovýchto hajzlech se voda mnohdy netočila vůbec, pouze stoupala její hladina. Někdy až za kritickou hranici." Tolik ze správy vydané českým splachovacím úřadem.
Ne, fakt dobrá příhoda, nejdřív mě zaskočilo, jak je to dlouhý, ale hned sem se začet, super :o))
Možná se tam pojedu podívat za kámošem (teda esli budu mít na letenku a odvahu bez znalosti angličtiny projít přes imigrační :oDD )
Opona se otvírá, přichází první dějství – Čas: pondělí 23 červen 2003 , .Místo : Praha
Vše začalo když mě táta odvezl do Prahy na Černý most . Předtím jsem si musel vymyslet komplikovanou kamuflážní operaci, aneb do Ameriky jsem měl jet se svým kamarádem, všechno šlo dobře , až do dubna, kdy ho začala zlobit štítná žláza a tak z toho vycouval. A kdy jsem to hodlal oznámit doma, předtím než jsem se dostal ke slovu , moji rodičové spustili, máte už seznamy co všechno bude potřeba a další věci . Nedokázal jsem v tom okamžik zareagovat moc rychle a tak jsem řekl, že všechno máme , nic není problém. Když jsem se pak nad tím zamyslel, usoudil jsem , že jsem udělal dobře . Že by mně pustili samotného do Ameriky, heh, mne ?Co neprojel skoro nic oproti svému bráchovi. Nebuï naivní Ondro , to by neprošlo ani omylem .
Ale vrame se zpět na Černý most. Byl jsem vypuštěn a nabral jsem kurz na letiště , když tu začal můj vnitřní červíček se mne ptát jestli jsem se úplně nezbláznil ? Proč ? Sám samotinký do Ameriky , na 3 měsíce , kde když se něco pokazí , tak my můj zadek nikdo nezachrání . Ondro , ty jsi úplný blázen hlodal můj červ ve mne . Říkal jsem si , to mě v letadle snad pustí a jestli ne , poté mám celkem solidní problém . Na letišti si po několik hodin vychutnávám sladkou nervozitu , aneb všude chodím v čas nebo ještě dřív a tentokrát jsem tu byl o pár hodin dřív . Aspoň jsem si prošel letiště a říkal jsem si , sakra to je ale Velký letiště .
Ve 12.45 jsme šli na věc. Start. Už není cesty zpět Ondro, ozval se všudypřítomný červ. Neuvěřitelné se stává skutečností, letím do New Yorku. Sledoval jsem GPS mapu jak rychle mizíme z Čech. Adios Česko, uvidíme se za tři měsíce. Začetl jsem se do novin a když jsem se znovu podíval na mapu , byli jsme už na hranicích s Nizozemskem . Když tu jsem si všiml že letadlo začíná dělat oblouk . Říkám si , no co , asi je tam bouřka , tak se jí vyhýbá a znovu jsem se začetl do novin . Po pár minutách kouknu na mapu a nestačím se divit , letadlo míří zpět na německé uzemí ! Co je ? Děláme okružní výlet nad Německem nebo co ? Jedna z letušek podávala občerstvení kousek ode mne a tak jsem si řekl , že se jí zeptám co se děje . Než ke mě došla , přišla za ní další a řekla jí : "Vracíme se do Prahy , máme problémy s hydraulikou " .Můj první let s velkým letadlem a hned tohle , fajn , co přijde dál ?
Vrátili jsme do Prahy. Hola Česko, jsem zpět. Trošku dřív, než jsem čekal, to je pravda pravdoucí. Vystoupili jsme z letadla a mysleli jsme si, že nám přijdou říct z ČSA co s námi bude dál. Ale jak se říká, kdo hodně myslí , málo ví :) Šeredně jsme se zmýlili . 45 minut jsme čekali a nic. Čekali bychom tam asi ještě hodně dlouho , kdyby se jeden z Američanů nenaštval a nevzal situaci do svých rukou . Do 30 minut jsme věděli , že nikam neletíme. Let je zrušen ! Fajn , co teï ? Poslali nás přebookovat letenky . Mají to "geniálně udělané " . 200 lidí se nahrnulo ke 4 okénkům a vznikla trochu tlačenice . Vystál jsem si 2 hodinovou frontu při níž se mi povedlo připařit ke skupince 7 lidí . K dobru na jméno ČSA musím poznamenat , že nám zajistili odvoz, ubytování a jídlo za Prahou v 3* hotelu . Při večeři s tou partou lidí jsem se dozvěděl " zajímavou" věc . Jeden kluk , Michal , ten seděl v letadle vepředu nám řekl při jídle , že když se letadlo začalo otáčet zpět na Prahu , letušky začali nandávat plovací vesty malým dětem !! Následovala pro Michala zábavná scénka , protože nás 7 ostatních ztuhlo jako kámen a dosti dlouho se nehýbali i když měli příbor před ústy a otevřenou papulu . Musel to být zábavný pohled , ale já se nesmál. Mohlo to být ještě akční. No co, zítra se to zopakujeme, pojïme se na to vyspat .
Ráno. Všechno jde v klidu . Jsme na letišti a jdeme si pro letenky , poněvadž včera nám dali jen takový papír s jmény a ujištěním , že na to zítra dostaneme letenky. Má cesta do New Yorku dnes vede přes Amsterdam .V letadle jsme měli takovou menší morbidní náladu a tak jsme uzavřeli sázky: 2 ku 1 , že doletíme . 5 ku 1 , že se vrátíme. Poté se ozvala Michala 100:1 , že spadneme. Let do Amsterdamu byl v pohodě , ale abychom se nenudili , tak jsme přistáli na druhé straně letiště a letiště bylo poněkud větší něž v Praze . Po zběsilém půlhodinovém přesunu a dále vystavení letenek jsme nastoupili do letadla a zbývající čas do odletu byl pouze 10 minut . Ufff bylo to o chlup.
Po pár hodinách se na obzoru objevil NEW YORK CITY ( dále jen NYC ) Při výstupu z letadla jsem pobavil pár lidí . Když jsem vystupoval ze dveří do průchodu , jsem nakročil a řekl : „ je to malý krok pro člověka , ale velký pro Ondřeje Melicha. Vstoupil jsem na americkou půdu. Imigračním jsem prošel bez problémů . Jsem oficiálně v USA . Zalil mě pocit nevěřícna , kde bych si pomyslel před rokem ,že se tu budu flákat. Ale dost těch pocitů , jdeme sehnat letenky na zítřejší let do Denveru . Jsem sice v Newarku , ale tak velká společnost jako Frontier tady určitě pobočku má. Bloudím po terminálu A . A poté se zeptám kde je Frontier , dozvím se , že na terminálu C. Na terminálu C následuje 30 minutové hledání s výsledkem , že se dozvím , že mám hledat na terminálu B. Na B-čku se situace opakuje s výsledkem , že Frontier na Newarku není , a si je koupím zítra na Le Guardia.
Tož vzhůru na Manhattan . Čekám na autobus , o kterém mi řekli na informacích , že jezdí každou chvíli . Hmmm každou chvíli ? 10 minut nic , 20 , 30 , 40. Když kde se vzali tu se vzali , odněkud se vynořil párek francouzů , také účastníci programu W@T . Přidal jsem se k nim , a mohu jen děkovat bohu , že jsem je potkal . Nikdy dříve jsem nespal ve městě větší než 25000 lidí a NYC jich má „trošku“ víc . Kdybych je nepotkal , věřím , že by následovala situace z filmu Sám doma : Ztracen v New Yorku. Na Manhattanu jsem ukecal Francouze , a jdeme na metro , i když se jim zpočátku nechtělo . Húúúú podzemka , tak tmavá , húú tak cool . Menší rada pro ty co jedou poprvé do NYC a pojedou metrem . Zhluboka nádech a chladnou hlavu než se podíváte na mapu metra . To není Praha kde jsou 3 linky . NYC jich má 27 a na první pohled je to Chaos . Jenže jsme si vzali špatné metro , to jsme bohužel zjistili , až když jsme vyšli ven . jeli jsme dobře , jen jsme nejeli na levou část Manhattanu ale do střední . O pár bloků jsme se sekli . Všimli jsme si policajta na rohu ulice a tak jsme se ho šli zeptat kudy tudy na univerzitu. Dozvěděli jsme se , že jsme se o pár bloků sekli . Podíval se na nás , co všechno jsme táhli a dočkali jsme se překvapení . Zvedl se , zrovna přijížděl autobus. Řidiči řekl , hele vezmi je na Columbijskou univerzitu . Tak nás svezl kus cesty a pak nám dal papír . který jsme měli ukázat dalšímu řidiči a díky tomu , že pojedeme zadarmo. Tohle mě mile potěšilo
. Columbijská univerzita . Co o ní lze říct ? Areál mají fakt pěknej , ale ty pokoje jsou děs a běs a velice mě zmátl způsob zamykání . Aneb v USA mají všechno naopak. Zaběhl jsem se podívat na internet a zjistil jsem , že letenka do Denveru s leteckou společností Frontier Airlines mě přijde na 300 $ a odlet je v 17.00. Vrátil jsem se na děs a běs pokoj , ale postel jsem s radostí uvítal , aneb 22 hodin na nohách drobet unaví. S písničkou od Franka Sinatry NEW YORK NEW YORK jsem se rozloučil s prvním dnem v USA.
Ráno jsem byl na Orientation .Upřímně : bylo to o ničem , až na závěr kvůli Social Security Numberu . Vlastně ještě jedna věc . Ta holčina co nám o všem říkala , rozuměl jsem ji takřka vše.Trochu to polechtalo mé ego :). A říkal jsem si že se neztratím . Po hodně , ale opravdu hodně dlouhé frontě co jsem vystál kvůli SSN jsem zvedl kotvy z univerzity něco po půl druhé odpoledne . Cestu na letiště neznám , proklínám svůj těžký kufr a rozhoduji se pro akci. Přijdu k okraji vozovky , sleduji provoz a po chvíli mávnu a volám TAXI . Jak jsem to viděl ve filmech , tak to nyní páchám já . A nyní si mohu odpovědět na otázku : kde jsi jel poprvé taxíkem , Ondro ? V NEW YORKU :) . No nezní to cool ? Snobský výlet na letiště mě vyšel na 20 dolarů, ale stálo to za to ! Na letišti jsem se přisunul k Frontieru . Letenky do Denveru ještě mají , říkam si super . Vystaví mi ji , podává a říká 900 dolarů . !?!?!?!?!?!? Prosím ??? 900 dolarů . Já jsem večer koukal na internet a bylo tam 300 dolarů . Hm to je možné , ale já tady mám jen 900 dolarů . Problém . V peněžence něco málo přes 700 dolarů . Je 25 června odpoledne , podle smlouvy mám být zítra ráno v Bozemanu a já pořád ještě trčím v NYC . Můj přesně nalajnovaný plán nahlodal stormovaný let ČSA. 900 dolarů nemám , tak co teï ? Letí ještě někdo do Denveru dneska ? ATA . Jdu zkusit štěstí tam . Do Denveru za 250 dolarů ? Sláva , super beru aneb štěstí mne ještě neopustilo.
Anebo ano ? Po hodině čekání , které jsem strávil s pár Slováky co jsem potkal se ozvalo hlášení , kde jsem na první pokus chytil jenom : zrušeno . Na druhý pokus jsem už chytil víc : ATA , Denver , zrušeno . S neblahou předtuchou jsem se ujistil u vedle sedící Američanky , jestli je to opravdu můj let . A taky,že ano. 3 let co jsem měl letět z toho dva zrušené , to je slušné skóre . Vrátil jsem se na ATA , abych zjistil co se mnou . Přeposlali mne k United Airlines. Tam jsem zjistil , že se dostanu do Denveru přes Chicago , kde budu mít na O´hara letišti 60 minut na přestup. Tak snad do třetice všeho dobrého .
Ne , ne a ještě jednou ne ! Po příchodu k gatu z kterého mám letět , vidím , že let do Chicaga bude mít zpoždění . Ptám se , jak velké bude. Po zjištění , že zpoždění bude 45 minut a O´hara je jedno z největších letišt v Americe si uvědomuji , že 15 minut na přestup by bylo velké dobrodružství , ale do toho se mi nechce. Takže přes Chicago nepoletím a ptám se co teï . Chvíli si hrají s počítačem a pak nacházejí cestu. Do Denveru přes Dallas . Uff přes Dallas ? To je teda pěkná odbočka , ale co mám dělat , beru. Vystavená už 3 letenka za dnešek , vyřídilo se přeposlání zavazedel telefonicky a já jdu čekat dál . Po pár minutách se ozve u United telefon a po jeho vyřízení je hlášení , let do Chicaga bude zpožděn jen 15 minut , aneb bouře nad Chicagem se rozpadá rychleji než se čekalo. Takže letím přes Chicago , protože ta cesta je rychlejší a mě tlačí čas. Nemají to se mnou jednoduché , absolvoval jsem další kolečko s vystavováním letenek a přeposílaní zavazedel a pak jsem si odešel sednout s pocitem , že už snad z NYC opravdu odletím. A taky že jo.V Chicagu to bylo naštěstí bez honičky , aneb musel jsem se přesunout jen k nejbližšímu gatu , tudíž stačilo udělat jen pár kroků . Ech aspoň že to. Je půlnoc a já přistávám v Denveru .
První z věcí co jdu udělat , je zjistit co letí nejdříve do Bozemanu. Delta letí v 6 ráno ? Ok , skočím si pro zavazadla a hned jsem zpět. Jdu si pro zavazadla , super , ještě ani nezačali vyjíždět . Ahh už jedou , zavazadla vyjíždějí , vyjíždějí , vyjíždějí , když tu se jezdící pás zastavuje ! Kde jsou moje věci ? Chvíli ještě čekám , jestli se pás ještě nerozjede , ale kde nic tu nic. Hledám kancelář pro ztráty zavazadla a tam se ptám kde mám věci. Chvíli si klučina hraje s počítačem a poté se na mne podívá a sdělí mi informaci , že moje zavazadla se nacházejí ve Washingtonu DC !?! Washington ? Co tam dělají ? To nevím . ( Flashback : NYC , letiště , United Airlines , první přeposlání zavazadel. Po mě přichází starší pán , který má problém , nestihne spoj přes Chicago do Sao Paula a tak chce letět jinudy. Letí přes Washington . Jaké máte zavazadla pane ? Kufr a sportovní taška . Barva ? Modrá . Jako moje věci , sakra práce ) Ale já už vím. Chlap za pultem mi navrhuje a letím dál , že mi zavazadla doručí na adresu jakou chci . To po chvíli musím odmítnout , protože pevnou adresu nemám a další důvod je , co mám na sobě . Kraasy a tričko s krátkým rukávem . Hmm Yellowstone minimálně 2 kilometry nad mořem, to bych byl docela frajer , kdybych přijel tak nalehko :) V kolik mé věci přiletí . V 8 ráno tady budou . Rozhoduju se utábořit na letišti , že si na ně počkám . To jsem netušil , co mne čeká . Zima , velká zima , monstrózní zima. Na letišti běžela klimatizace , ale jak . Pokud bylo na letišti více než 14 stupňů , a mne veme čert. Amíci jsou s klimatizací střelení a to to říkám hodně slušně. Chvílemi podřimující klepu kosu až do rána. Zavazadla došli . S radostným pochechtáváním jsem vytáhl teplé věci a hodil je na sebe. Ahhhh teplo , teploučko , chrochtám blahem . Nikdy dřív jsem tak velmi neocenil teplo co mě zalilo.
Jdu k Deltě koupit si lístek do Bozemanu , ale dočkávám se překvapení . Všechny lístky na dnešek jsou vyprodány . CO ? O půlnoci jste měli ještě hromadu lístků . Vyprodáno. Letí do Bozemanu ještě někdo ? Northwest . Jdu zkzusit štěští tam . Nejbližší let je o půl páté odpoledne a aby se neřeklo je s zastávkou v Salt Lake City s 45 minutami na přestup . Protože do Bozemanu už nikdo další neletí , jsem přinucen to vzít. Hledám nějakou úschovnu na zavazadla nebo nějaké lockery , že bych si skočil na pár hodin se podívat na Denver , ale nacházím velký kulový . Táhat se po městě s kufrem se mi nechce a tak sebou plácnu a čekám a čekám a čekám .
Musím se vás zeptat : Znáte nudu ? Tu známe asi všichni co . Ale znáte ultimátní nudu ? Představuju si vás , že když čekáte na spoj a ten jede až za dvě hodiny jak si ríkate to je dlouhé . A co mám říkat já ? 16.5 hodiny . Až budete čekat na spoj 16.5 hodiny pak se s vámi nebudu přít , že je to dlouhé .
Ve 12-náct mě to sezení přestalo bavit a s kufrem a taškou jsem začal po letišti kroužit a kroužit . Klidně se nyní vsadím s kýmkoli , že teï denverské letiště znám lépe než drtivá většina Denveřanů . :) Po třetí mě to kroužení přestalo bavit a nabral jsem kurz na letadlo. Když jsem přišel ke kontrole co pouští k terminálům , já a další tři lidé jsme byli vybráni k detailní kontrole. Jeden američan chvílí něco vrčel , ale byl uzemněn poznámkou , že před 3 týdny se pokusili 2 týpci pronést do letadla pistole a pak je po letišti naháněli. Projdu pod rámem , když tu se ozve : beep , beep , beep , beep . A SAKRA . Ty pohledy oficirů co se na mne stočily , ufff , připadal jsem si jako gangster jdoucí na popravu . Následovalo vzetí stranou , rozpažení a pak prozkoumali malým ručním detektorem . Pípat začali : sandále ??? Kruci , vždyt tam nic kovového není , mám je na suchej zip . Boty šli přes rentgen a jelikož nebylo nic nalezeno , byl jsem puštěn . Hmm tohle jsem si mohl ušetřit , poprvé jsem nesundal boty a hned tohle . S brumláním pod vousy jsem přišel k gatu z kterého jsem měl letět . A tam jsem uviděl něco , co jsem už někde viděl . Let do Salt lake city bude mít zpoždění. To už i na mne bylo trochu moc a pěstí jsem pohrozil obloze. Zpoždění bylo jen 10 minut. Tak jsem si oddechl , že to není tak hrozné. Jenže , v Salt lake se něco dělo , co , to nevím , když jsme přiletěli k Salt Lake , už jsem viděl letiště a my kroužili a kroužili . Takže když jsme přistáli měl jsem na přestup 10 minut . Dal jsem si závod s časem a zvítězil jsem :) Stihl jsem to , jak se říká , za minutu dvanáct. V 8 večer dosedám do Bozemanu. Už jsem měl být v Yellowstonu , ale všechno se spiklo proti mně a tak to budu řešit až zítra. Našel jsem si ubytování a s radostí se natáhl do normální postele . S radostným pomyšlěním, že zítra už budu v Yellowstonu skončil další den mé cesty.
Probouzím se do neskutečně krásného ráno . Kochám se pohledem na vzdálené hory , jdu si zaplavat do bazénu a s pocitem znovuzrození hledám nějaký spoj do Gardineru. Při odhlášení se zakecávám s šéfem podniku. Kecáme o všem možném a nemožném a pak se mne zeptá kam vede má cesta . Do Yellowstonu za prací. To ho zaujme , protože se zeptá , kdy jsem tam měl být. Odpovídám , že včera , ale pro menší technické potíže , které mě potkali jsem to jaksi nestihl. To možná bude problém on na to , vezme telefon a vytáčí yellowstone. Hned se spojí ( což mne konsternuje , protože od zrušeného letu z Prahy jsem volal 3-krát a pokaždé jsem chytil záznamník). Vysvětlil jsem co mě potkalo , ale dostalo se mi překvapivé odpovědi. Příští check-in je v úterý. Přijdi v ten den. Na mojí otázku jak mám přežít do úterka s 60 dolary v kapse mi bylo odpovězeno, že to není její problém a zavěsila. Nevěřícně jsem koukal snad minutu na telefon a pak se mě šéf zeptal co je ? Řekl jsem mu konverzaci našeho telefonu a dosti ho to zhnusilo. Pomáhá mi sehnat spoj do gardineru a ještě mi dává adresu na svého známého , za ním mám zajít , že mi pomůže se zápisem a kdyby to nevyšlo , že mi dá práci do úterka. S velmi hlubokou poklonou mu děkuji. Na závěr mi dává vizitku a mu pak zavolám jak jsem dopadl.
V Gardineru chvíli hledám adresu , kterou jsem dostal. A nacházím na ní dalšího skvělého člověka . Po vysvětlení co mne potkalo se velmi naštval , že takhle se k lidem nesmějí chovat , člověk jede skoro přes půl světa a takhle ho odpálkovat ? To teda ne . Vezme telefon , vytoči Yellowstone , mě zatím řekne a počkám venku. Až ven je slyšet “rachot” co zní do telefonu. Tohle není dobrý způsob , říkám si, ale dočkám se překvapení. Po 20 minutách se dozvídám , že se mám jít za dvě hodiny zapsat. Chvíli jsem na něj překvapeně koukal a pak následovala úklona až skoro na zem. Se smíchem řekl , to nebyl problém , užij si Yellowstone. Po menší zastávce na první hamburger v životě odcházím na zápis. Po projití vstupních procedur vstupuji v 14.45 na půdu Yellowstonu . Má 5-denní cesta je u konce. Přijíždím do MHS – Mammoth hot springs . Při vybalování věcí nenajdu jednu podstatnou věc . Kde je foák ? Po chvíli přemýšlení si uvědomuji svoji blbost , že jsem ho nechal v autě které mě vezlo do Gardineru. Proklínám svoji blbost , když tu si vzpomínám na vizitku co jsem dostal.
Volám do Bozemanu , a vysvětluji svůj další trapas. A štěstí se mne drží. Foák se našel a do 14 dnů jsem ho měl opět v rukách. To mě upřímně fascinovalo. Kdyby se to stalo u nás , už ho nemám . I ochota lidí na které jsem narazil mě příjemně potěšila . V NYC , bozemanu , gardineru , všichni se mohli na mě vykašlat , říci máš pešek kluku a mohli si jít svoji cestou , ale oni mě pomohli a jediné co po mě chtěli , byl jenom dík. I já vám děkuji .
A co bylo dál ? O tom už je jiný příběh.
Kdo neplati, at mlci a je rad za to, co ma zadarmo! :-))
Tak a ted odpoved na vzneseny dotaz. On-line souperi a hraci se nikdy nerefreshovali [coz neznamena, ze to tam nakonec nepridam]. O chybe se vzdavanim vim a ve verzi 2.0 bude opravena. Obcasne ztraty tahu jsou zpusobeny obcasnou ztratou spojeni do databaze, rovnez je opraveno ve verzi 2.0.
Teï se mi stále zdá, že ten refresh nerefreshuje v submenu 'On-line soupeři' je to jen zdání nebo holá realita? :) Nebylo by to tam špatny. Naopak, kdesi mě pěkně vytočil. Se mě zdá, že to bylo, když sem chtěl vzdát partii a než jsem stihl něco napsat, tak se mě to refreshlo a mohl jsem psát znova. No to bylo radosti na starém bělidle. :) Zachvíli jsem myslel, že vyteču. :) To je takové menší dotaz na WHITE KING. Co? Nešlo by s tím něco udělat. Jinak problém se strátou tahu je tu se mi zdá stále (možná je ale už míň častý).
(skrýt) Přesunete-li kurzor myši nad hráčovu ikonku členství, objeví se tooltip se základními informacemi o daném uživateli. (pauloaguia) (zobrazit všechny tipy)