Paní učitelka povídá dětem: "Děti, dám vám hádanku. Je to
lesní zvíře, a když mu do názvu doplníte "d", vyjde vám část těla. Co to je?" Když dlouho nikdo neodpovídal, prozradila: "No přeci laň. A po doplnění "d" máme dlaň!" Na to Pepíček pošeptá
sousedovi: "Jsem hned věděl, že to kuna nebude."

Telefonuje chlapik hasicum:
"Rychle, okamzite prijedte k nam, horime!"
"Dobre pane, jak se k vam dostaneme?"
"Jezis, to uz nemate ty velky cerveny auta..?!?"

Rada pro muže: nepouštějte se s ženou do složitých hovorů.

Žena: Co bys dělal,kdybych umřela? Oženil by ses znovu?
Muž: Určite ne!
Žena: Proč ne, nelíbí se ti manželství?
Muž: Samozřejmě líbí.
Žena: Tak proč by ses neoženil znova?
Muž: No tak jo, oženil.
Žena: Opravdu? (Tváří se ublíženě).
Muž:(Slyšitelně vzdychne)
Žena: Spal bys s ní v naší posteli?
Muž: Kde jinde bychom spali?
Žena: Sundal bys moje fotky a místo nich pověsil její?
Muž: Tak to by asi bylo správné.
Žena: A dovolil bys jí, aby hrála mými golfovými holemi?
Muž: Ty jsou jí k ničemu, ona je levák.
Žena: ------------ ticho-----------
Muž: A do prdele.

Starý Ir leží doma v posteli a umírá. Jak se stále častěji zmítá v agonii
blížící se smrti, najednou v jednom ze světlejších okamžiků vědomí ucítí,
jak se zezdola z kuchyně line vůně jeho zamilovaných sýrových bochánků.
Sebere poslední zbytky svých sil a zvedne se z postele. A zatímco se opírá
rukama o zeï, došourá se ke dveřím. Oběma rukama se přidrží zábradlí a s
nadlidským úsilím sejde po schodech dolů. Zde se opře o dveře do kuchyně,
aby si odpočal a trochu se vydýchal. Kdyby byl po smrti, myslel by, že je v
ráji, protože kuchyňský stůl je pokryt voskovaným papírem a na něm lahůdka
nad lahůdky - desítky sýrových bochánků. Je to nebe? Anebo je to spíš
poslední akt lásky jeho milující ženy, se kterou sdílel po šedesát let dobré i zlé a která jej chce naposledy potěšit, dříve než on opustí toto slzavé údolí?
Sebral v sobě poslední zbytky sil a vydal se směrem ke kuchyňskému stolu.
Ale předchozí cesta jej natolik zmohla, že zavrávoral a dopadl na kolena
těsně vedle stolu. Sýrové bochánky měl na dosah. Jeho rozpraskané rty se
otevřely a on skoro cítil na jazyku chu sýrových bochánků dřív, než
některý vložil do úst. Tak silný zážitek jako by jej vracel do života. Pomalu natáhl svou třaslavou, vrásčitou paži směrem k nejbližšímu bochánku na kraji stolu, když v tom najednou dostal přes ruku vařečkou.
“Necháš je být! Ty jsou na pohřeb..!!!”

Z operacniho salu vyjde unaveny doktor, na lavicce ho ceka zkrouseny
mlady muz. "Pane, vasi zenu se nam podarilo stabilizovat. Bohuzel
upadla do komatu a v takovych pripadech je prognoza, ze tento stav
muze setrvat i nekolik desitek let.
Manzelce budete muset 3x denne podavat umelou vyzivu hadickou, vždy po
par hodinach ji musite otocit, aby nedochazelo k prolezeninam, menit
ji save vlozky na malou potrebu, umyvat ji po velke a pritom k ni
nezne a laskave mluvit, protoze je celkem mozne, ze bude vsechno
vnimat a slyset.
Po 20-ti letech se muze stat, ze se na chvilku probere, otevre oci,
pozna Vas, usmeje se a znovu upadne do komatu na dalsich 20 let."
Doktor chvili pozoruje mladeho muze, jak postupne bledne, zelena a
jinak meni barvy. Potom ho kamaradsky poplaca po zadech a rika: "Nebojte se! To byl jen zert. Samozrejme zemrela..."

Rodinka z "rozvojové" země je poprvé v nákupním centru. Zatímco si maminka prohlíží šaty, stojí tatínek se synem vyjeveně před dělenými kovovými dveřmi, které se jako zázrakem otevřou a za nimi se objeví malý prostor (to je samozřejmě výtah). Syn se ptá: "Tati, co to je???" A otec
odpoví: "Můj synu, něco takového jsem v životě neviděl !!!" Vtom se přibelhá malá starší dáma s pomačkaným obličejem a hrbem, který by pasoval k čarodějnici, a nastoupí do výtahu. Dveře se zavřou a otec se synem pozorují žárovičky vedle dveří, jak se postupně rozsvěcují: 12-13-14-15-14-13-12. Vtom se dveře otevřou a z výtahu vystoupí fantasticky vypadající blondýna. Otec se otočí na syna a povídá: "Přiveï rychle matku!"

Heslo dne:

LEPSI S PARKINSONEM TROCHU ROZLIT
NEZLI S ALZHEIMEREM ZAPOMENOUT VYPIT

Dva policajti se vydali zalovit si na sever. Ulovili mrože, vytáhli ho z vody, vzali za ocas a táhli do vesnice k hotelu, kde bydleli. Moc jim to nešlo, táhli proti srsti a kly se jim furt zasekávaly do ledu. Šel kolem Eskymák a radil jim: "Proč ho netáhnete za kly? Šlo by to daleko líp!" Policajti se na sebe podívali, chvíli o tom uvažovali, ale pak si řekli, že to zkusí. Vzali tedy mrože za kly a fakt - šlo to skoro samo! Jeden říká
druhému: "To nám ale dobře poradil, opravdu se to táhne daleko líp." Druhý
odpoví: "No nevím, moc dobrá rada to nebyla, jsme zase zpátky u moře!"

Pane doktore, celé tělo mě svědí"
"A zkoušel jste se vykoupat?"
"Zkoušel, ale týden dva to bylo dobrý a pak to začalo zase."

Po milovani:

On: Milacik,budem ta volat Eva

Ona: Ale preco, ved ja som Maria?

On: Lebo ty si moja prva.

Ona. Tak ja ta budem volat Peugeot.

On: A preco?

Ona: Lebo ty si moj 307-mi.

Přijdou dvě přítelkyně na nudynu, vysvlečou se a ta jedna praví:
Vyholila jsem se dole abych byla pritažlivejší. Ta druhá jí ríká:
Tak si dej kozy trochu na stranu, a je to videt.

Na americkou high school přijede prezident Bush na besedu se studenty.
Akce se odbývá ve školní tělocvičně. Hodina začíná a s otázkou se hlásí
první student:

"Dobrý den, pane prezidente, jmenuji se Bob a mám na Vás 3 otázky:
1) Jak to, že jste prezidentem, když jste fakticky nebyl zvolen?
2) Myslíte si i Vy, že atomový útok na Hirošimu je největší teroristickou
akcí 20. století?
3) Jak je možné, že zakazujeme některým zemím vlastnit zbraně hromadného
ničení, když je sami vyrábíme a vlastníme?"

Najednou zvoní na přestávku. Tělocvična se vyprázdní, studenti si dávají
jointa a colu. Za 10 minut zvoní na hodinu a všichni se vrací do tělocvičny.
O slovo se hlásí další student:

"Dobrý den, pane prezidente, jmenuji se Jack a mám na Vás 5 otázek:
1) Jak to, že jste prezidentem, když jste fakticky nebyl zvolen?
2) Myslíte si i Vy, že atomový útok na Hirošimu je největší teroristickou
akcí 20. století?
3) Jak je možné, že zakazujeme některým zemím vlastnit zbraně hromadného
ničení, když je sami vyrábíme a vlastníme?
4) Jak to, že poprvé za 250 let existence Spojených států začalo na
přestávku zvonit už po 15 minutách vyučování?
5) Kde je Bob?"

tak to musíš mít v životě těžký, Dextře. ;o)))

Ženská si objedná do bytu montovanou skrín. Prijedou, namontujou, žena zaplatí, odjedou. Najednou projede pod okny tramvaj a skrín spadne. Co ted? Manžel není doma, tak skocí pro souseda at jí pomuže. Soused zvedne skrín a pripevní ji vrutama ke zdi. Projede tramvaj a skrín zase spadne. Soused ríká: "Víte co, já to primontuju, vlezu do skríne a kouknu, kterej vrut povoluje první a tam pak dáme vetší. Žena souhlasí a že pujde zatím postavit na kávu. V tom se vrátí manžel, vidí na stole prostreno pro kávu a novou skrín. Otevre ji, tam soused. "Co tu deláte, sousede?" Zarve. Soused se zamyslí a pak povídá:
"Víte co, dejte mi rovnou pres hubu, protože když vám reknu, že tu cekám na tramvaj, tak mi stejne neuveríte."

Policajt vyzve mladú slecnu do tanca a pýta sa:
"Slecna, aj vy si myslíte, že policajti sú blbí?"
"Nie, ale na hymnu som ešte netancovala!"

Mladý Donald MacDonald ze Skotska šel studovat na univerzitu v Oxfordu. Maminka se ho po prvním měsíci pobytu na kolejích táže po telefonu:
"Tak co, jak to jde? Co škola? Co koleje?"
"Škola je v pohodě, ale koleje moc ne. Ti Angličani jsou hrozně hluční lidé. Na pokoji vlevo ode mně pořád někdo mlátí hlavou do zdi, napravo zase někdo celou noc řve a ječí."
"Chudáčku... A jak to zvládáš s těmi hlučnými anglány?"
"V pohodě. Nic si z toho nedělám. Jen tak tiše stojím v pokoji a hraju si na dudy..."

V letadle vedle sebe sedí dva Arabové a jeden Žid. Arabové sedí u
okna a Žid do uličky. Protože očekává dlouhý let, sundá si Žid
boty a pěkně se uvelebí. Najednou se začne zvedat Arab u okénka a
říká: "Asi si skočím pro pivo."
Žid na to: "V pohodě, já vám pro to pivo dojdu."
Zatímco je pryč, Arab vezme jeho pravou botu a pořádně mu do ní
naplive. Když se Žid vrátí, tak ten druhý Arab najednou říká:
"Hm, to pivo vypadá dobře. Asi si dám taky jedno."
A Žid se opět nabídne, že mu pro pivo dojde. Zatímco je pryč,
druhý Arab vstane a naplive mu do levé boty. Žid se vrátí dá
Arabovi pivo a pak všichni sedí a užívají si let. Před přistáním
Žid vklouzne do bot a hned je mu jasné co se stalo. Nasraně se
obrátí na Araby: "Proč? Proč to, prosím vás, musí být? Jak dlouho
to ještě bude trvat? Ty boje mezi našimi národy, ta nenávist, ten
odpor, to plivání do bot a chcaní do piva?"