Po příjezdu na místo hlídka zjistila stopy násilí na dveřích, skříních, tchyni a okolí.

Pachatel zanechal na místě činu mnoho otisků, z nichž mu ale žádný nepatřil.

Při při došlo k vyražení menšího počtu zubů, jmenovitě jednoho řezáku.

Po poučení uvádí jako tamtéž, dodává jako tamtéž a nic podstatného nedodává.

Konaným šetřením bylo zjištěno, že objem paní V.P. nedovoluje vstoupit do kurníku bez jeho rozvalení, takže strany krádeží slepic je její objem dostatečným alibi.

Otisky prstů nešlo sejmout, protože pachatel na co sáhnul, ukradl.

Po převozu do nemocnice lékař konstatoval smrt pacienta, ale to jsme tušili, už když jsme ho našli na třech místech v lese.

Pachatel odcizil ze zásuvky vedoucího nezjištěné množství pětikorunových mincí v celkové hodnotě 300 Kč.

Po kontrole občanského průkazu jsem byl natolik zmatený jeho fotkou, že jsem zapomněl na to, že ho mám zatknout, tak jsem ho nechal jít.

Nepamatuji si, že bych toho člověka už někdy viděl, a to mám skvělý zrak, jen s tou pamětí je to horší.

Podezřelý vypadal normálně, ale choval se nenormálně.

Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje a že po mně střílí slepými náboji.

Když mě odváželi do nemocnice, tak jsem si to už nemyslel.

Několikrát jsem ho vyzval, aby zastavil, ale on padal z okna dál.

Zastavili jsme rychle jedoucí auto, jenže málo, takže pokračovalo dál v jízdě nepřiměřenou rychlostí.

Po několika dalších metrech zabočil sledovaný vpravo, což jsme nepředpokládali a pokračovali dál rovně.

V tom parku jsem byl jen já a pachatel. No a ještě asi padesát jiných lidí, které jsem neznal.

Vystřelil jsem na něj služební zbraní až poté, co jsem střílel do vzduchu, ale to bylo tři dny před tím, a to zadržený asi neslyšel.

Služební pes sledoval stopu několik metrů a poté usnul.

Zadržený se při zatýkání bránil, jako kdyby věděl, že ho chceme zatknout.

Nasadil jsem mu pouta, a než jsem se vzpamatoval, utekl i s policejním psem.

Služební pes sice zadržel pachatele, ale pouta jsem mu musel nasadit já.

Zadržený při zatýkání kousal, proto to asi služební pes nevydržel s nervy a kousl ho také.

J.K. se při zatýkání bránil tak intenzivně, že jsme se po chvíli už bránili my.

Při převozu zadrženého došlo k jeho útěku. Bylo to tak nečekané, že zadržený nečekal, až ho znovu zadržíme, a byl pryč.

Připouštím, že to byl omyl, jenže v tu chvíli to byl nejlepší nápad, který jsem měl.

N.J. nejdříve vyhrožoval, ale pak začal vyhrožovat.

Ta žena nás napadla slovně. Co říkala, nevíme, protože nemluvila a jen vydávala různé zvuky.

Byla to zajímavá situace, protože zadržený, ač byl Róm, tak mluvil cikánsky.

Hrubě mne urážel, tak jsem ho mírně uklidnil obuškem.

Narazil jsem do telefonního sloupu, protože jsem chtěl zabít mouchu.

Ten náklaïák nacouval skrz přední sklo do manželčina obličeje.

Když jsem přijížděl domů, vjel jsem omylem do jiného dvora a naboural do stromu, protože ho doma na tomto místě nemám.

To druhé auto do mě nabouralo bez jakéhokoli předchozího varování.

Před jízdou jsem něco vypil. To ale nebylo nic proti žízni, kterou jsem měl.

Nehodu tedy zavinila manželka, která přesolila oběd.

Ten dědula, kterého jsem porazil, by se na druhou stranu silnice stejně nedostal.

Myslel jsem si, že mám stažené okénko. Zjistil jsem ale, že je zavřené, když jsem vystrčil ruku ven.

Srazil jsem se se stojícím nákladním automobilem, když přijížděl z opačného směru.

S odcizeným autem jsem jel dost rychle, nemohu ale říci kolik, protože se mi všechno pro opilost rozmazávalo. V autě jsem ale už nepil.

Chodec do mě narazil a pak mi skočil pod auto.

Ten chodec váhal, kterým směrem se má vydat, a tak jsem ho přejel.

Přejel jsem krajnici, pohlédl jsem na svou tchýni a sjel jsem z náspu.

Celý den jsem strávil nakupováním sazenic a rostlin a už jsem byl na cestě domů.

Když jsem přijel na křižovatku, vynořil se přede mnou živý plot a zaclonil mi výhled.

Nezvládl jsem zastavit a naboural jsem tak do jiného vozu. Řidič i spolujezdci se pak neprodleně odebrali na zdravotní dovolenou.

Když se mi stala nehoda, řídil jsem vůz už čtyřicet let a usnul za volantem.

Protože jsem nechtěl vrazit do nárazníku auta přede mnou, srazil jsem chodce.

Abych auto řádně zaparkoval, nacouval jsem do jiného vozu.

Minul jsem roh baráku a za ním stála tatrovka. Vjel jsem tam s přesvědčením, že tam nemá co stát.

Kde se vzalo, tu se vzalo, přijelo neviditelné auto, narazilo do mého vozu a zase zmizelo.

Pivu jsem již odvykl a v důsledku toho jsem přehlédl jedoucí motocykl.

Řekl jsem policii, že nejsem zraněný, ale když jsem si sundal klobouk, zjistil jsem, že mám frakturu lebky.

Ve tváři toho starého pána, který se odrazil od kapoty mého auta, jsem si všiml nečekaně smutného výrazu.

Nepřímou příčinou této nehody byl chlapík v malém autě s velkou hubou.

Před jízdou jsem požil alkohol v množství šesti velkých alkoholů, ale podotýkám, že zatáčku jsem přehlédl jen proto, že foukal dost silný vítr.

Když auto sjelo z cesty, vyhodilo mě to ven. Později mě našla v příkopě toulavá kočka.

Ten chlap se potácel přes celou silnici. Než jsem ho srazil, musel jsem několikrát prudce strhnout volant.

Důvod k napadení ten řidič neměl, vždy jsem mu jasně rukou naznačoval, že špatně vidí, a ne, jak on se domnívá, že je blbec.

Telefonní sloup se rychle přibližoval. Snažil jsem se mu uhnout z cesty, ale najednou mi narazil do předku auta.

FireLuis: Dlouho sem se tak nezasmál.

FireLuis: Je to dost dobry.

http://www.onlinehry.sk/hra.aspx?game=960 - zajimava hra ktera vas mozna pripravi o nervy :)
ja skoncil nekdy po 60.levelu :)

FireLuis:
Dost dobrý, kde jsi to schrastil?

Nějak mi poslední dobou chodí spousta spamu od jednyho kamoša. :) Mám tam dva další maily, ale nějak teï řeším zkoušku, takže je sem překopčím a typograficky "zestétyčním" až asi odpoledne. :)

První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakiro Suzuki z Japonska. Hodina začíná a učitelka se ptá:"Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky? Kdo řekl: 'Dejte mi svobodu nebo mě zabte?'"
Hrobové ticho ve třídě, jen Suzuki zvedne ruku: "Patrick Henry 1775 ve Philadelphia."
"Výborně Suzuki, a kdo řekl: "Stát je národ a národ nesmí zhynout?"
Suzuki se postaví: "Abraham Lincoln 1863 ve Washington."
Učitelka se podívá na žáky a říká: "Stydím se za vás, Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!"
Zezadu se ozve tichý hlas: "Polib mi prdel, zasraný Japončíku!"
"Kdo to řekl?" zvolá učitelka.
Suzuki zvdne ruku a bez vyzvání odpoví: General McArthur 1942 in Guadalcanal, a Lee Iacocca 1982 při valné hromadě firmy Chrysler."
Třída je zcela ticho jen zezadu se ozve: "Je mi z toho na blití!"
Učitelka křičí:"Kdo to byl!"
Suzuki odpovídá okamžitě: "George Bush senior japonskému premierovi Tanakovi v průběhu oběda, Tokio 1991."
Jeden ze studentů se postaví a otráveně řekne:"Vyhul mi!"
Učitelka hystericky:"A dost! Kdo to byl teï?"
Suzuki bez mrknutí oka:"Bill Clinton Monice Levinsky,1997 ve Washington, Oválná pracovna Bílého domu."
Další ze studentů se postaví a zařve: "Suzuki je hromada sraček!"
A Suzuki opět klidně:"Valentino Rossi při Velké ceně motocyklů v Brazilii 2002."
Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do ,bezvědomí, dveře se otevřou a vejde ředitel: "Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!!"
Suzuki:"Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu,Praha 2003."

fire hihi

:-)

Přijde chlápek do prodejny s horolezeckým vybavením a prohlíží si tam jednu karabinu. Přijde k němu prodavač a ptá se jaké má přání. Chlápek se zeptá: "Jakou dáváte záruku na tuto karabinu?"
Prodavač s ïábelským úsměvem:"Doživotní."

trepil: To jako...... jakže...??

A = ONA
B = ON
A: "Co si dáš k večeři?"
B: "Mně je to docela jedno, co uvaříš to sním."
A: "S tím už přestaň, snad víš, na co máš chu, ne?"
B: "Jo chu... Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama..."
A: "Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři."
B: "No vždy jsem ti to řekl, já mám chu na biftek na zeleným pepři a ..."
A: "Hele, ja na to fakt nemám náladu, nemužeš někdy řict něco normálního?"
B: "No dobře, pak bych tedy měl chu na bramborák."
A: "V pul osmy večer? Ty jsi se snad zbláznil. A stejně nemáme brambory. Kdyby jsi přišel domů dřív, mohl jsi je koupit!"
B: "Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždy v supermarketu mají do devíti, stačilo aby jsi mi to řekla."
A: "Proč bys je prosím tě kupoval ty? Brambory vždycky kupuju já, odjakživa. Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrat každej den."
B: "No já jen, že jsi se ptala na co mám ..."
A: "Nech už toho prosím tě, jseš s tím ... že jsi se ptala... už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři."
B: "A z čeho si mužu vybrat?"
A: "No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou."
B: "No... tak tedy..., co třeba tousty..."
A: "Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterym nemam zácpu? K večeři ti udělám bu špagety nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mražáku. Konečně se už rozhodni."
B: "Tak já bych si... asi... dal..., no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl."
A: "Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety."
B: "Dobře, udělej mi špagety."
A: "No konečně! Z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?"
B: "Nechci, vždy víš, že si ho na špagety už léta nedávám."
A: "No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho."
B: "Už deset let miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem si naposledy na špagety sýr dal."
A: "Takže já ti teï v osm večer udělám špagety. Já je jíst nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom jsi si klidně mohl dát tu omáčku z mrazáku."
B: "To mohl, klidně, proč ne - tak mi ji dej?"
A: "No vidíš, kdyby jsi to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš!"...
A: "Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem."

FireLuis: joo to me sakra neco pripomina :-)))

stoupa ino to tu totiž už bylo:o))

Tak to teda mám smazat? Nevšim jsem si totiž. :)
(nebo opakování matka moudrosti)

Nic nemaž... Dlouhý vtipy si normálně nečtu, ale tenhel jsem si přečetla a fakt mě pobavil, jen kdyby to bylo ještě obráceně :-D

A = ON
B = ONA
A: "Co si dáš k večeři?"
B: "Mně je to docela jedno, co uvaříš to sním."
A: "S tím už přestaň, snad víš, na co máš chu, ne?"
B: "Jo chu... Tak to bych si dala třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama..."
A: "Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijela z práce až v sedm večer, já už stačil napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři."
B: "No vždy jsem ti to řekla, já mám chu na biftek na zeleným pepři a ..."
A: "Hele, ja na to fakt nemám náladu, nemužeš někdy řict něco normálního?"
B: "No dobře, pak bych tedy měla chu na bramborák."
A: "V pul osmy večer? Ty jsi se snad zbláznila. A stejně nemáme brambory. Kdyby jsi přišla domů dřív, mohla jsi je koupit!"
B: "Já bych je klidně koupila i v těch sedm, vždy v supermarketu mají do devíti, stačilo aby jsi mi to řekl."
A: "Proč bys je prosím tě kupovala ty? Brambory vždycky kupuju já, odjakživa. Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrat každej den."
B: "No já jen, že jsi se ptal na co mám ..."
A: "Nech už toho prosím tě, jseš s tím ... že jsi se ptal... už trapná. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři."
B: "A z čeho si mužu vybrat?"
A: "No to seš celá ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou."
B: "No... tak tedy..., co třeba tousty..."
A: "Ty bys byla schopná mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterym nemam zácpu? K večeři ti udělám bu špagety nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mražáku. Konečně se už rozhodni."
B: "Tak já bych si... asi... dala..., no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměla."
A: "Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety."
B: "Dobře, udělej mi špagety."
A: "No konečně! Z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?"
B: "Nechci, vždy víš, že si ho na špagety už léta nedávám."
A: "No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho."
B: "Už deset let miláčku, to jsem tě ještě neznala, když jsem si naposledy na špagety sýr dala."
A: "Takže já ti teï v osm večer udělám špagety. Já je jíst nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sama. A přitom jsi si klidně mohla dát tu omáčku z mrazáku."
B: "To mohla, klidně, proč ne - tak mi ji dej?"
A: "No vidíš, kdyby jsi to řekla hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusel tahat co si dáš!"...
A: "Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavý, co budu dělat s tím sýrem."

:-D
Paráda, to si předělával rody ? a nebo jsou 2 verze? ;-D

Předělával rody. :)

Muž si čte v klidu noviny, když se najednou ozvou kroky a jeho
blonïatá
manželka jde ze schodů, otevře venkovní dveře, přejde zahradu, odemkne
poštovní schránku, zakroutí hlavou a zase jde zpět.
Za pár minut se vše opakuje. Kroky na schodech, zase se objeví žena,
zase
vyjde, přejde zahradu, zase otevře schránku, zakroutí hlavou, vrátí se
zpět do
domu.
Když se to opakuje asi po páté, muž to nevydrží, zvedne oči od novin a
ptá se:
"Děje se něco miláčku?"
A žena odpoví: "Ale nic, jen ten můj blbý počítač mi pořád hlásí, že
mám
ve
schránce nějakou poštu."

zetes haha:o))

Žena si čte v klidu noviny, když se najednou ozvou kroky a její blonïatý manžel jde ze schodů, otevře venkovní dveře, přejde zahradu, odemkne poštovní schránku, zakroutí hlavou a zase jde zpět. Za pár minut se vše opakuje. Kroky na schodech, zase se objeví manžel, zase vyjde, přejde zahradu, zase otevře schránku, zakroutí hlavou, vrátí se zpět do domu. Když se to opakuje asi po páté, žena to nevydrží, zvedne oči od novin a ptá se: "Děje se něco miláčku?"
A manžel odpoví: "Ale nic, jen ten můj blbý počítač mi pořád hlásí, že mám ve schránce nějakou poštu."

FL - Teda tvůj subject mě rozesmál víc než původní vtip... :))

:)

fl jsem zvědavý na An jestli to ocení:o))

Taky, ale doufám, že ano. :)

:-))))))))
Paráda :-D

Poletacha, to jsem tak k smíchu? :-( ;-D

FireLuis: jseš šikovnej. Jo a jednoho takového talenta na počítače zná..., který si myslí, že to s nimi tedy umí :-) - jen bohužel není blonïatý :-)

To jako neumím s počítači? :)

FireLuis: Možná nemáš blon´daté vlasy, ale rozhodně nevypadáš stejně jako ten kluk :-) - neboj :-D

uf, to se mi ulevilo, že nevipadám stejně jako já. ;) :DD

no a není to výhoda, vypadat pokaždé jinak ?? ;-D

Jo, pokud se neznám :)

no jestliže vypadáš pokaždé jinak, tak se ani znát nemůžeš.. :-D

A jak se teda mám poznat? :)

Běžte si tokat do vzkazníku... :))))

tok :) odtok přítok nadtok

poletucha :-q :-)

poleutcha cože to maj dělat a kde?:o))

Nevzdělanče..... :))))

O co tu kome kde kdy proč kráčí? :) Zase mne někdo pomlouvá za zády přímo do očí?

FL otoč si hlavu prosím tě:o))

Kam? :)

když on FL má stále otočenou hlavu k zrcadlu, aby viděl, jak se mění :-)

Kde?

hudri hudri, gábor gábor

Jednoho dne umře inženýr ....... kterej žil celej svůj život v míru a pokoji u rýsovacího prkna. Jde rovnou do nebe, jako všichni inženýři, ale už u brány ho čeká nepříjemné překvapení. Svatý Petr ho odmítá pustit dovnitř.
"Je PLNO!"
"Ale já jsem Inženýr, já musím do nebe..."
"Je mi líto, ale je PLNO!"
"Ale..."
"Už žádné 'ale' a jdi to zkusit do pekla." prohlásí nesmlouvavě svatý Petr. Inženýr se tedy sebere a jde do pekla. Tam na něj divně koukaj, posílaj ho od čerta k ïáblu až tedy u toho Ïábla nakonec opravdu skončí. Ten si ho přeměřuje a nakonec povidá: "Mno, jisty sou dvě věci: Zaprve tady nemáš co dělat. Sem Inženýři nechoděj. Ale zadruhé, když už jsi tu, tak pro nás uděláš pár věcí a budeš si žít líp než v nebi."
Jak se rozhodlo, tak se udělalo a Inženýr se pustil do práce. Opravil klimatizaci, zavedl automaticky kotle, jezdící schody, výtahy, plynovy hořáky a podobny kejkle. Ïábel svou část úmluvy také plné a vše jde přímo nádherně, věčnost ubíha, až tu jednoho dne přijede Bůh na inspekci. A jen co vleze dovnitř tak jen zirá. Nejde mu to na rozum a tak si necha předvolat Ïábla. Ten mu vysvětluje situaci kolem pekelný prumyslový revoluce a Bůh ho přeruší:
"Cože? Inženýr v pekle?" rozzlobí se."To nejde, toho nám musíte okamžitě vrátit!!!" naléha Bůh. Ale Ïábel se jen usmívá a odmítá. Bůh kontruje: "Takže vy ho nedáte? Dobře, budeme se o něj soudit!" A Ïábel se rozchechtá: "Tak to sem fakt MOOOOOOOOOOOC zvědavej, kde vezmete právníky..."

Jako právník vznáším námitku proti níže uvedenému "vtipu". ;-)

Jako neprávník objektivně sledávám námitku za neopodstatněnou a bezodvolatelně ji zamítám. :))

Jako inženýr nenamítám vůbec nic :-)))

To se nedivím :)