Jednoho dne umře inženýr ....... kterej žil celej svůj život v míru a pokoji u rýsovacího prkna. Jde rovnou do nebe, jako všichni inženýři, ale už u brány ho čeká nepříjemné překvapení. Svatý Petr ho odmítá pustit dovnitř.
"Je PLNO!"
"Ale já jsem Inženýr, já musím do nebe..."
"Je mi líto, ale je PLNO!"
"Ale..."
"Už žádné 'ale' a jdi to zkusit do pekla." prohlásí nesmlouvavě svatý Petr. Inženýr se tedy sebere a jde do pekla. Tam na něj divně koukaj, posílaj ho od čerta k ïáblu až tedy u toho Ïábla nakonec opravdu skončí. Ten si ho přeměřuje a nakonec povidá: "Mno, jisty sou dvě věci: Zaprve tady nemáš co dělat. Sem Inženýři nechoděj. Ale zadruhé, když už jsi tu, tak pro nás uděláš pár věcí a budeš si žít líp než v nebi."
Jak se rozhodlo, tak se udělalo a Inženýr se pustil do práce. Opravil klimatizaci, zavedl automaticky kotle, jezdící schody, výtahy, plynovy hořáky a podobny kejkle. Ïábel svou část úmluvy také plné a vše jde přímo nádherně, věčnost ubíha, až tu jednoho dne přijede Bůh na inspekci. A jen co vleze dovnitř tak jen zirá. Nejde mu to na rozum a tak si necha předvolat Ïábla. Ten mu vysvětluje situaci kolem pekelný prumyslový revoluce a Bůh ho přeruší:
"Cože? Inženýr v pekle?" rozzlobí se."To nejde, toho nám musíte okamžitě vrátit!!!" naléha Bůh. Ale Ïábel se jen usmívá a odmítá. Bůh kontruje: "Takže vy ho nedáte? Dobře, budeme se o něj soudit!" A Ïábel se rozchechtá: "Tak to sem fakt MOOOOOOOOOOOC zvědavej, kde vezmete právníky..."