Karel Jaromír Jágr: Gól
(fragmenty)


Byl pozdní večer - pátý máj
večerní máj - byl Sazky čas.
Vichnarův zval v arénu hlas
kde sborově zaznělo "Hraj!"

Po nájezdech však zazněl vzdech
Nemesis má jméno Roach
stál strnuv náš sošný kouč
jak šleh' ho náhlý, krutý pech.

Tribuny tmící v Aréně pyšné
zvučely temně tajný bol
už ten Hlaváčův vlastní gól...
Vyhrajem někdy? V Praze však již ne!

Na ploše dýmovnic barevné páry hynou
Vichnarův svetřík slzy saje
s stožáru hvězdnatá vlajka vlaje
a smutný Vokoun takto mluví k nám:

Vy, jenž hlubokohrdlým řevem svým
co bičíkem jezdeckým vpřed nás pobízíte,
vy smažky nakalené, jimž z hokeje už jebe,
vy fanoušci, jenž rozsmutnivše sebe
v tiché se slzy celí rozplýváte:
Amíci s Kanadou teï se vám tlemí.

Bloud by jen šero chmur do duší tu sel
vždy za nás za všechny bruslí již Brusel
skončila éra maličkých zemí!
Unii máme, všemi milovanou,
vládnoucí nad rumem, nad gumou
past jedinou, referendem danou.
Šírou tu zemi, zemi jedinou...

A vlajka červená z Krylových jeřabin -
běloba panelů - z okeny modrý klín -
skončí na smetišti všech vlajek národních.
Daleko český stát: Nagana slavný hluk
přehluší slíbený růst dávek marodních.
Nezazněl tyčky uk, v bráně je Roachův puk.


Ochablý Průchy švih, pohaslý Jágrův svit,
Hrdinův náhlý strach, ztupělý Šlégrův břit,
Prospalův těžký sen, Dopitův pohár zpit,
Sirých betonů tón, Lenerův nervní hlas,
Sazka Arény řev, nezměrná bolest kol...

To dětinský však bol!
Nynější totiž čas
evropský zvaný - je přece největší gól.
(Zvíme-li vposled, kdo komu jej dal!)
Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal,
uhlídáš poslance prý s tahem na branku,
kterak se v lavici pohrouží do spánku:
to Falbr, evropských práv obránce můj.
K čemu mi obrana? Golomko, Beránku!
Oblecte za nás tu evropskou strůj...
A hrůzou jat z útočných našich řad
je soupeř největší, evropský byrokrat!

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj byl EU čas.
Špidliččin zval k spojení hlas...
"Hlinko! Vokoune!! Růžičko!!!"