Nedělní odpoledne, mladá rodina, najednou zvonek. Pán jde otevřít a za dveřmi smrtka. Tož on jak ji vidí, padne na kolena, slzy jako hrachy, a začne bědovat: "Mně néé, mně přece nemůžeš chtít, vždy já jsem ještě mladej, nic jsem si neužil, se ženou jsme teprve rok, mám rozestavěnej barák, auto na leasing, dítě na cestě, ... mně přece nééééé!" Smrtka na něj s despektem pohlédne, a praví temným hlasem:
"UHNI SRABE, DU SI PRO KŘEČKA!!!"