<Příběh - nábor nových lidí
Jednoho dne zahynul při autonehodě úspěšný personalista. Jeho duše
# > vystoupala k Bráně Nebeské, kde ji přivítal svatý Petr: "Ty,
# personalisto,
# > vítej v Nebi, ale současně ti musím říct, že pro nás představuješ jistý
# > problém. Ještě tu nemáme žádné personalisty, a tak pořádně nevíme, co s
# > tebou. A když u někoho nevíme, co s ním, máme takové malé pravidlo: Na
# > jeden den ho pošleme do Pekla, na druhý den ho máme u nás v Nebi a
# nakonec si sám vybere, kde chce zůstat."
# >
# > "No, já bych snad zůstal rovnou tady, nač tolik čekání..." navrhl
# > personalista.
# >
# > Ale svatý Petr zakroutil hlavou: "Pravidla jsou pravidla."
# >
# > Tak svatý Petr posadil personalistu do výtahu a poslal ho až úplně
# dolů,do
# > Pekla.
# > Dveře výtahu se otevřou a personalista vidí krásné zelené louky, po
# > kterých se procházejí šastní lidé a vesele se mezi sebou baví.
# >
# > Všichni jsou dobře oblečení, spokojení a je mezi nimi plno jeho přátel,
# > personalistů! Přiběhnou k němu, uvítají se, vzpomínají na staré časy.
# Potom
# > ho seznámí s Ïáblem, příjemným, vtipným pánem, a ten je všechny pozve do
# > místní restaurace na exotickou večeři, u které popijí, popovídají si a
# čas
# > uletí, až je ráno, a personalista musí do výtahu a do Nebe.
# >
# > Následující den stráví personalista v Nebi. Sedí si na obláčku, příjemně
# si
# > brnká na harfu, pozpěvuje si oblíbené písničky. A den uteče, ani neví
# jak.
# > Přijde večer a svatý Petr si zavolá personalistu: "Tak, byl jsi v
# > Pekle, byl jsi i v Nebi, kde bys rád zůstal?"
# >
# > "Víš, svatý Petře, nebylo mi u vás zle. Ještě nikdy jsem nestrávil takové
# > dva příjemné dny jako tyto poslední. Ale víš, tam dole v Pekle mám
# > přátele a ti na mě určitě čekají... Nezlob se, raději bych zůstal v
# > Pekle."
# >
# > Svatý Petr přikývl a poslal personalistu výtahem zpět do Pekla.
# >
# > Dveře výtahu se otevřou a personalista nevěří vlastním očím: Místo
# > zelených luk rozoraná olejová zemina, odpadků po kolena a jeho přátelé
# > odění do hadrů a zubožení na kost tyto odpadky sbírají a třídí. Ani se na
# > něj nepodívají, oči upírají jen na svou smutnou a zapáchající práci.
# >
# > Najednou k němu přistoupí Ïábel a vezme ho kolem ramen. "Poslyš, Ïáble,
# > já to nechápu...
# > Včera to tu bylo samá zeleň, radost, spokojenost a pohoda, a dnes je to
# > jedno obrovské smetisko, kde nemá nikdo na nikoho ani čas, ani náladu!"
# > Ïábel se pousměje: "To víš, včera jsme s tebou dělali personální nábor.
# >
# > Dnes už jsi součástí týmu..."