A = ONA
B = ON
A: "Co si dáš k večeři?"
B: "Mně je to docela jedno, co uvaříš to sním."
A: "S tím už přestaň, snad víš, na co máš chu, ne?"
B: "Jo chu... Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama..."
A: "Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři."
B: "No vždy jsem ti to řekl, já mám chu na biftek na zeleným pepři a ..."
A: "Hele, ja na to fakt nemám náladu, nemužeš někdy řict něco normálního?"
B: "No dobře, pak bych tedy měl chu na bramborák."
A: "V pul osmy večer? Ty jsi se snad zbláznil. A stejně nemáme brambory. Kdyby jsi přišel domů dřív, mohl jsi je koupit!"
B: "Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždy v supermarketu mají do devíti, stačilo aby jsi mi to řekla."
A: "Proč bys je prosím tě kupoval ty? Brambory vždycky kupuju já, odjakživa. Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrat každej den."
B: "No já jen, že jsi se ptala na co mám ..."
A: "Nech už toho prosím tě, jseš s tím ... že jsi se ptala... už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři."
B: "A z čeho si mužu vybrat?"
A: "No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou."
B: "No... tak tedy..., co třeba tousty..."
A: "Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterym nemam zácpu? K večeři ti udělám bu špagety nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mražáku. Konečně se už rozhodni."
B: "Tak já bych si... asi... dal..., no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl."
A: "Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety."
B: "Dobře, udělej mi špagety."
A: "No konečně! Z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?"
B: "Nechci, vždy víš, že si ho na špagety už léta nedávám."
A: "No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho."
B: "Už deset let miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem si naposledy na špagety sýr dal."
A: "Takže já ti teï v osm večer udělám špagety. Já je jíst nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom jsi si klidně mohl dát tu omáčku z mrazáku."
B: "To mohl, klidně, proč ne - tak mi ji dej?"
A: "No vidíš, kdyby jsi to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš!"...
A: "Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem."