Käyttäjätunnus: Salasana:
Uuden käyttäjän rekisteröinti
Valvoja(t): Fencer 
 Obecné diskuse

Board pro jakýkoliv druh diskuse. Bez sprostých slov, prosím.


Lista keskustelualueista
Moodi: Kaikki voivat lähettää viestejä
Etsi viesteistä:  

11. Toukokuu 2004, 19:59:00
Maxxina 
Opona se otvírá, přichází první dějství – Čas: pondělí 23 červen 2003 , .Místo : Praha

Vše začalo když mě táta odvezl do Prahy na Černý most . Předtím jsem si musel vymyslet komplikovanou kamuflážní operaci, aneb do Ameriky jsem měl jet se svým kamarádem, všechno šlo dobře , až do dubna, kdy ho začala zlobit štítná žláza a tak z toho vycouval. A kdy jsem to hodlal oznámit doma, předtím než jsem se dostal ke slovu , moji rodičové spustili, máte už seznamy co všechno bude potřeba a další věci . Nedokázal jsem v tom okamžik zareagovat moc rychle a tak jsem řekl, že všechno máme , nic není problém. Když jsem se pak nad tím zamyslel, usoudil jsem , že jsem udělal dobře . Že by mně pustili samotného do Ameriky, heh, mne ?Co neprojel skoro nic oproti svému bráchovi. Nebuï naivní Ondro , to by neprošlo ani omylem .
Ale vrame se zpět na Černý most. Byl jsem vypuštěn a nabral jsem kurz na letiště , když tu začal můj vnitřní červíček se mne ptát jestli jsem se úplně nezbláznil ? Proč ? Sám samotinký do Ameriky , na 3 měsíce , kde když se něco pokazí , tak my můj zadek nikdo nezachrání . Ondro , ty jsi úplný blázen hlodal můj červ ve mne . Říkal jsem si , to mě v letadle snad pustí a jestli ne , poté mám celkem solidní problém . Na letišti si po několik hodin vychutnávám sladkou nervozitu , aneb všude chodím v čas nebo ještě dřív a tentokrát jsem tu byl o pár hodin dřív . Aspoň jsem si prošel letiště a říkal jsem si , sakra to je ale Velký letiště .
Ve 12.45 jsme šli na věc. Start. Už není cesty zpět Ondro, ozval se všudypřítomný červ. Neuvěřitelné se stává skutečností, letím do New Yorku. Sledoval jsem GPS mapu jak rychle mizíme z Čech. Adios Česko, uvidíme se za tři měsíce. Začetl jsem se do novin a když jsem se znovu podíval na mapu , byli jsme už na hranicích s Nizozemskem . Když tu jsem si všiml že letadlo začíná dělat oblouk . Říkám si , no co , asi je tam bouřka , tak se jí vyhýbá a znovu jsem se začetl do novin . Po pár minutách kouknu na mapu a nestačím se divit , letadlo míří zpět na německé uzemí ! Co je ? Děláme okružní výlet nad Německem nebo co ? Jedna z letušek podávala občerstvení kousek ode mne a tak jsem si řekl , že se jí zeptám co se děje . Než ke mě došla , přišla za ní další a řekla jí : "Vracíme se do Prahy , máme problémy s hydraulikou " .Můj první let s velkým letadlem a hned tohle , fajn , co přijde dál ?
Vrátili jsme do Prahy. Hola Česko, jsem zpět. Trošku dřív, než jsem čekal, to je pravda pravdoucí. Vystoupili jsme z letadla a mysleli jsme si, že nám přijdou říct z ČSA co s námi bude dál. Ale jak se říká, kdo hodně myslí , málo ví :) Šeredně jsme se zmýlili . 45 minut jsme čekali a nic. Čekali bychom tam asi ještě hodně dlouho , kdyby se jeden z Američanů nenaštval a nevzal situaci do svých rukou . Do 30 minut jsme věděli , že nikam neletíme. Let je zrušen ! Fajn , co teï ? Poslali nás přebookovat letenky . Mají to "geniálně udělané " . 200 lidí se nahrnulo ke 4 okénkům a vznikla trochu tlačenice . Vystál jsem si 2 hodinovou frontu při níž se mi povedlo připařit ke skupince 7 lidí . K dobru na jméno ČSA musím poznamenat , že nám zajistili odvoz, ubytování a jídlo za Prahou v 3* hotelu . Při večeři s tou partou lidí jsem se dozvěděl " zajímavou" věc . Jeden kluk , Michal , ten seděl v letadle vepředu nám řekl při jídle , že když se letadlo začalo otáčet zpět na Prahu , letušky začali nandávat plovací vesty malým dětem !! Následovala pro Michala zábavná scénka , protože nás 7 ostatních ztuhlo jako kámen a dosti dlouho se nehýbali i když měli příbor před ústy a otevřenou papulu . Musel to být zábavný pohled , ale já se nesmál. Mohlo to být ještě akční. No co, zítra se to zopakujeme, pojïme se na to vyspat .

Ráno. Všechno jde v klidu . Jsme na letišti a jdeme si pro letenky , poněvadž včera nám dali jen takový papír s jmény a ujištěním , že na to zítra dostaneme letenky. Má cesta do New Yorku dnes vede přes Amsterdam .V letadle jsme měli takovou menší morbidní náladu a tak jsme uzavřeli sázky: 2 ku 1 , že doletíme . 5 ku 1 , že se vrátíme. Poté se ozvala Michala 100:1 , že spadneme. Let do Amsterdamu byl v pohodě , ale abychom se nenudili , tak jsme přistáli na druhé straně letiště a letiště bylo poněkud větší něž v Praze . Po zběsilém půlhodinovém přesunu a dále vystavení letenek jsme nastoupili do letadla a zbývající čas do odletu byl pouze 10 minut . Ufff bylo to o chlup.
Po pár hodinách se na obzoru objevil NEW YORK CITY ( dále jen NYC ) Při výstupu z letadla jsem pobavil pár lidí . Když jsem vystupoval ze dveří do průchodu , jsem nakročil a řekl : „ je to malý krok pro člověka , ale velký pro Ondřeje Melicha. Vstoupil jsem na americkou půdu. Imigračním jsem prošel bez problémů . Jsem oficiálně v USA . Zalil mě pocit nevěřícna , kde bych si pomyslel před rokem ,že se tu budu flákat. Ale dost těch pocitů , jdeme sehnat letenky na zítřejší let do Denveru . Jsem sice v Newarku , ale tak velká společnost jako Frontier tady určitě pobočku má. Bloudím po terminálu A . A poté se zeptám kde je Frontier , dozvím se , že na terminálu C. Na terminálu C následuje 30 minutové hledání s výsledkem , že se dozvím , že mám hledat na terminálu B. Na B-čku se situace opakuje s výsledkem , že Frontier na Newarku není , a si je koupím zítra na Le Guardia.
Tož vzhůru na Manhattan . Čekám na autobus , o kterém mi řekli na informacích , že jezdí každou chvíli . Hmmm každou chvíli ? 10 minut nic , 20 , 30 , 40. Když kde se vzali tu se vzali , odněkud se vynořil párek francouzů , také účastníci programu W@T . Přidal jsem se k nim , a mohu jen děkovat bohu , že jsem je potkal . Nikdy dříve jsem nespal ve městě větší než 25000 lidí a NYC jich má „trošku“ víc . Kdybych je nepotkal , věřím , že by následovala situace z filmu Sám doma : Ztracen v New Yorku. Na Manhattanu jsem ukecal Francouze , a jdeme na metro , i když se jim zpočátku nechtělo . Húúúú podzemka , tak tmavá , húú tak cool . Menší rada pro ty co jedou poprvé do NYC a pojedou metrem . Zhluboka nádech a chladnou hlavu než se podíváte na mapu metra . To není Praha kde jsou 3 linky . NYC jich má 27 a na první pohled je to Chaos . Jenže jsme si vzali špatné metro , to jsme bohužel zjistili , až když jsme vyšli ven . jeli jsme dobře , jen jsme nejeli na levou část Manhattanu ale do střední . O pár bloků jsme se sekli . Všimli jsme si policajta na rohu ulice a tak jsme se ho šli zeptat kudy tudy na univerzitu. Dozvěděli jsme se , že jsme se o pár bloků sekli . Podíval se na nás , co všechno jsme táhli a dočkali jsme se překvapení . Zvedl se , zrovna přijížděl autobus. Řidiči řekl , hele vezmi je na Columbijskou univerzitu . Tak nás svezl kus cesty a pak nám dal papír . který jsme měli ukázat dalšímu řidiči a díky tomu , že pojedeme zadarmo. Tohle mě mile potěšilo
. Columbijská univerzita . Co o ní lze říct ? Areál mají fakt pěknej , ale ty pokoje jsou děs a běs a velice mě zmátl způsob zamykání . Aneb v USA mají všechno naopak. Zaběhl jsem se podívat na internet a zjistil jsem , že letenka do Denveru s leteckou společností Frontier Airlines mě přijde na 300 $ a odlet je v 17.00. Vrátil jsem se na děs a běs pokoj , ale postel jsem s radostí uvítal , aneb 22 hodin na nohách drobet unaví. S písničkou od Franka Sinatry NEW YORK NEW YORK jsem se rozloučil s prvním dnem v USA.

Ráno jsem byl na Orientation .Upřímně : bylo to o ničem , až na závěr kvůli Social Security Numberu . Vlastně ještě jedna věc . Ta holčina co nám o všem říkala , rozuměl jsem ji takřka vše.Trochu to polechtalo mé ego :). A říkal jsem si že se neztratím . Po hodně , ale opravdu hodně dlouhé frontě co jsem vystál kvůli SSN jsem zvedl kotvy z univerzity něco po půl druhé odpoledne . Cestu na letiště neznám , proklínám svůj těžký kufr a rozhoduji se pro akci. Přijdu k okraji vozovky , sleduji provoz a po chvíli mávnu a volám TAXI . Jak jsem to viděl ve filmech , tak to nyní páchám já . A nyní si mohu odpovědět na otázku : kde jsi jel poprvé taxíkem , Ondro ? V NEW YORKU :) . No nezní to cool ? Snobský výlet na letiště mě vyšel na 20 dolarů, ale stálo to za to ! Na letišti jsem se přisunul k Frontieru . Letenky do Denveru ještě mají , říkam si super . Vystaví mi ji , podává a říká 900 dolarů . !?!?!?!?!?!? Prosím ??? 900 dolarů . Já jsem večer koukal na internet a bylo tam 300 dolarů . Hm to je možné , ale já tady mám jen 900 dolarů . Problém . V peněžence něco málo přes 700 dolarů . Je 25 června odpoledne , podle smlouvy mám být zítra ráno v Bozemanu a já pořád ještě trčím v NYC . Můj přesně nalajnovaný plán nahlodal stormovaný let ČSA. 900 dolarů nemám , tak co teï ? Letí ještě někdo do Denveru dneska ? ATA . Jdu zkusit štěstí tam . Do Denveru za 250 dolarů ? Sláva , super beru aneb štěstí mne ještě neopustilo.
Anebo ano ? Po hodině čekání , které jsem strávil s pár Slováky co jsem potkal se ozvalo hlášení , kde jsem na první pokus chytil jenom : zrušeno . Na druhý pokus jsem už chytil víc : ATA , Denver , zrušeno . S neblahou předtuchou jsem se ujistil u vedle sedící Američanky , jestli je to opravdu můj let . A taky,že ano. 3 let co jsem měl letět z toho dva zrušené , to je slušné skóre . Vrátil jsem se na ATA , abych zjistil co se mnou . Přeposlali mne k United Airlines. Tam jsem zjistil , že se dostanu do Denveru přes Chicago , kde budu mít na O´hara letišti 60 minut na přestup. Tak snad do třetice všeho dobrého .
Ne , ne a ještě jednou ne ! Po příchodu k gatu z kterého mám letět , vidím , že let do Chicaga bude mít zpoždění . Ptám se , jak velké bude. Po zjištění , že zpoždění bude 45 minut a O´hara je jedno z největších letišt v Americe si uvědomuji , že 15 minut na přestup by bylo velké dobrodružství , ale do toho se mi nechce. Takže přes Chicago nepoletím a ptám se co teï . Chvíli si hrají s počítačem a pak nacházejí cestu. Do Denveru přes Dallas . Uff přes Dallas ? To je teda pěkná odbočka , ale co mám dělat , beru. Vystavená už 3 letenka za dnešek , vyřídilo se přeposlání zavazedel telefonicky a já jdu čekat dál . Po pár minutách se ozve u United telefon a po jeho vyřízení je hlášení , let do Chicaga bude zpožděn jen 15 minut , aneb bouře nad Chicagem se rozpadá rychleji než se čekalo. Takže letím přes Chicago , protože ta cesta je rychlejší a mě tlačí čas. Nemají to se mnou jednoduché , absolvoval jsem další kolečko s vystavováním letenek a přeposílaní zavazedel a pak jsem si odešel sednout s pocitem , že už snad z NYC opravdu odletím. A taky že jo.V Chicagu to bylo naštěstí bez honičky , aneb musel jsem se přesunout jen k nejbližšímu gatu , tudíž stačilo udělat jen pár kroků . Ech aspoň že to. Je půlnoc a já přistávám v Denveru .

První z věcí co jdu udělat , je zjistit co letí nejdříve do Bozemanu. Delta letí v 6 ráno ? Ok , skočím si pro zavazadla a hned jsem zpět. Jdu si pro zavazadla , super , ještě ani nezačali vyjíždět . Ahh už jedou , zavazadla vyjíždějí , vyjíždějí , vyjíždějí , když tu se jezdící pás zastavuje ! Kde jsou moje věci ? Chvíli ještě čekám , jestli se pás ještě nerozjede , ale kde nic tu nic. Hledám kancelář pro ztráty zavazadla a tam se ptám kde mám věci. Chvíli si klučina hraje s počítačem a poté se na mne podívá a sdělí mi informaci , že moje zavazadla se nacházejí ve Washingtonu DC !?! Washington ? Co tam dělají ? To nevím . ( Flashback : NYC , letiště , United Airlines , první přeposlání zavazadel. Po mě přichází starší pán , který má problém , nestihne spoj přes Chicago do Sao Paula a tak chce letět jinudy. Letí přes Washington . Jaké máte zavazadla pane ? Kufr a sportovní taška . Barva ? Modrá . Jako moje věci , sakra práce ) Ale já už vím. Chlap za pultem mi navrhuje a letím dál , že mi zavazadla doručí na adresu jakou chci . To po chvíli musím odmítnout , protože pevnou adresu nemám a další důvod je , co mám na sobě . Kraasy a tričko s krátkým rukávem . Hmm Yellowstone minimálně 2 kilometry nad mořem, to bych byl docela frajer , kdybych přijel tak nalehko :) V kolik mé věci přiletí . V 8 ráno tady budou . Rozhoduju se utábořit na letišti , že si na ně počkám . To jsem netušil , co mne čeká . Zima , velká zima , monstrózní zima. Na letišti běžela klimatizace , ale jak . Pokud bylo na letišti více než 14 stupňů , a mne veme čert. Amíci jsou s klimatizací střelení a to to říkám hodně slušně. Chvílemi podřimující klepu kosu až do rána. Zavazadla došli . S radostným pochechtáváním jsem vytáhl teplé věci a hodil je na sebe. Ahhhh teplo , teploučko , chrochtám blahem . Nikdy dřív jsem tak velmi neocenil teplo co mě zalilo.
Jdu k Deltě koupit si lístek do Bozemanu , ale dočkávám se překvapení . Všechny lístky na dnešek jsou vyprodány . CO ? O půlnoci jste měli ještě hromadu lístků . Vyprodáno. Letí do Bozemanu ještě někdo ? Northwest . Jdu zkzusit štěští tam . Nejbližší let je o půl páté odpoledne a aby se neřeklo je s zastávkou v Salt Lake City s 45 minutami na přestup . Protože do Bozemanu už nikdo další neletí , jsem přinucen to vzít. Hledám nějakou úschovnu na zavazadla nebo nějaké lockery , že bych si skočil na pár hodin se podívat na Denver , ale nacházím velký kulový . Táhat se po městě s kufrem se mi nechce a tak sebou plácnu a čekám a čekám a čekám .
Musím se vás zeptat : Znáte nudu ? Tu známe asi všichni co . Ale znáte ultimátní nudu ? Představuju si vás , že když čekáte na spoj a ten jede až za dvě hodiny jak si ríkate to je dlouhé . A co mám říkat já ? 16.5 hodiny . Až budete čekat na spoj 16.5 hodiny pak se s vámi nebudu přít , že je to dlouhé .
Ve 12-náct mě to sezení přestalo bavit a s kufrem a taškou jsem začal po letišti kroužit a kroužit . Klidně se nyní vsadím s kýmkoli , že teï denverské letiště znám lépe než drtivá většina Denveřanů . :) Po třetí mě to kroužení přestalo bavit a nabral jsem kurz na letadlo. Když jsem přišel ke kontrole co pouští k terminálům , já a další tři lidé jsme byli vybráni k detailní kontrole. Jeden američan chvílí něco vrčel , ale byl uzemněn poznámkou , že před 3 týdny se pokusili 2 týpci pronést do letadla pistole a pak je po letišti naháněli. Projdu pod rámem , když tu se ozve : beep , beep , beep , beep . A SAKRA . Ty pohledy oficirů co se na mne stočily , ufff , připadal jsem si jako gangster jdoucí na popravu . Následovalo vzetí stranou , rozpažení a pak prozkoumali malým ručním detektorem . Pípat začali : sandále ??? Kruci , vždyt tam nic kovového není , mám je na suchej zip . Boty šli přes rentgen a jelikož nebylo nic nalezeno , byl jsem puštěn . Hmm tohle jsem si mohl ušetřit , poprvé jsem nesundal boty a hned tohle . S brumláním pod vousy jsem přišel k gatu z kterého jsem měl letět . A tam jsem uviděl něco , co jsem už někde viděl . Let do Salt lake city bude mít zpoždění. To už i na mne bylo trochu moc a pěstí jsem pohrozil obloze. Zpoždění bylo jen 10 minut. Tak jsem si oddechl , že to není tak hrozné. Jenže , v Salt lake se něco dělo , co , to nevím , když jsme přiletěli k Salt Lake , už jsem viděl letiště a my kroužili a kroužili . Takže když jsme přistáli měl jsem na přestup 10 minut . Dal jsem si závod s časem a zvítězil jsem :) Stihl jsem to , jak se říká , za minutu dvanáct. V 8 večer dosedám do Bozemanu. Už jsem měl být v Yellowstonu , ale všechno se spiklo proti mně a tak to budu řešit až zítra. Našel jsem si ubytování a s radostí se natáhl do normální postele . S radostným pomyšlěním, že zítra už budu v Yellowstonu skončil další den mé cesty.

Probouzím se do neskutečně krásného ráno . Kochám se pohledem na vzdálené hory , jdu si zaplavat do bazénu a s pocitem znovuzrození hledám nějaký spoj do Gardineru. Při odhlášení se zakecávám s šéfem podniku. Kecáme o všem možném a nemožném a pak se mne zeptá kam vede má cesta . Do Yellowstonu za prací. To ho zaujme , protože se zeptá , kdy jsem tam měl být. Odpovídám , že včera , ale pro menší technické potíže , které mě potkali jsem to jaksi nestihl. To možná bude problém on na to , vezme telefon a vytáčí yellowstone. Hned se spojí ( což mne konsternuje , protože od zrušeného letu z Prahy jsem volal 3-krát a pokaždé jsem chytil záznamník). Vysvětlil jsem co mě potkalo , ale dostalo se mi překvapivé odpovědi. Příští check-in je v úterý. Přijdi v ten den. Na mojí otázku jak mám přežít do úterka s 60 dolary v kapse mi bylo odpovězeno, že to není její problém a zavěsila. Nevěřícně jsem koukal snad minutu na telefon a pak se mě šéf zeptal co je ? Řekl jsem mu konverzaci našeho telefonu a dosti ho to zhnusilo. Pomáhá mi sehnat spoj do gardineru a ještě mi dává adresu na svého známého , za ním mám zajít , že mi pomůže se zápisem a kdyby to nevyšlo , že mi dá práci do úterka. S velmi hlubokou poklonou mu děkuji. Na závěr mi dává vizitku a mu pak zavolám jak jsem dopadl.
V Gardineru chvíli hledám adresu , kterou jsem dostal. A nacházím na ní dalšího skvělého člověka . Po vysvětlení co mne potkalo se velmi naštval , že takhle se k lidem nesmějí chovat , člověk jede skoro přes půl světa a takhle ho odpálkovat ? To teda ne . Vezme telefon , vytoči Yellowstone , mě zatím řekne a počkám venku. Až ven je slyšet “rachot” co zní do telefonu. Tohle není dobrý způsob , říkám si, ale dočkám se překvapení. Po 20 minutách se dozvídám , že se mám jít za dvě hodiny zapsat. Chvíli jsem na něj překvapeně koukal a pak následovala úklona až skoro na zem. Se smíchem řekl , to nebyl problém , užij si Yellowstone. Po menší zastávce na první hamburger v životě odcházím na zápis. Po projití vstupních procedur vstupuji v 14.45 na půdu Yellowstonu . Má 5-denní cesta je u konce. Přijíždím do MHS – Mammoth hot springs  . Při vybalování věcí nenajdu jednu podstatnou věc . Kde je foák ? Po chvíli přemýšlení si uvědomuji svoji blbost , že jsem ho nechal v autě které mě vezlo do Gardineru. Proklínám svoji blbost , když tu si vzpomínám na vizitku co jsem dostal.
Volám do Bozemanu , a vysvětluji svůj další trapas. A štěstí se mne drží. Foák se našel a do 14 dnů jsem ho měl opět v rukách. To mě upřímně fascinovalo. Kdyby se to stalo u nás , už ho nemám . I ochota lidí na které jsem narazil mě příjemně potěšila . V NYC , bozemanu , gardineru , všichni se mohli na mě vykašlat , říci máš pešek kluku a mohli si jít svoji cestou , ale oni mě pomohli a jediné co po mě chtěli , byl jenom dík. I já vám děkuji .
A co bylo dál ? O tom už je jiný příběh.

Päivämäärä ja aika
Ystävät palvelimella
Suosikki keskustelut
Yhteisöt
Päivän vinkki
Tekijänoikeudet - Copyright © 2002 - 2024 Filip Rachunek, kaikki oikeudet pidätetään.
Takaisin alkuun