jsem byla v trafice..., takže malá historie řízků: do Prahy se mnou jeli 4 řízci, jeden jsem cestou snědla, tzn. že dorazili jen 3. Zábava byla v plném proudu a řízci v anonymitě . Po té, co jsme opustili první bar začal Labbeda brečet jako malej Jarda , že má hlad.... a protože mám zlaté srdce, nenápadně jsem mu ze svých skromných zásob nabídla. Panečku, ten mě hnal! Prý nebude jíst studený řízek . Mlčela jsem (to bylo těžké ). Po půlnoci na bowlingu, kde nebylo slyšet řvaní hudby přes Labbedovo kručení v břichu za mnou přišel, prý jestli ještě mám.... Měla jsem stále ještě 3 a pro hlady polomrtvého kamaráda jsem vytáhla poctivý Moravský lepeňák - chleba-řízek-řízek-chleba! Ani pří házení koulí ho neodkládal a tenkrát tekla krev! (Labbeda si natrhl koutky). Pohledy ostatních mě přiměly vytáhnout i poslední řízek... začal putovat.... kouslo si prvních pár, další měli už jen voňavý chléb a smolaři na konci řady cucali mastný ubrousek a Labbedovi prsty
Maťátko, Tanein: já ti taky nerozuměl!! aspoň myslím.. byl asi špatnej signál.. a při těch smajlech to zas bylo kvůli tomu, že jsem musel překřikovat celou hospodu včetně těch, co se snažili překřičet mě..
(do skréše) Ťokni na špilošovo méno a pak na oddil Okončeny špile, pak na méno špila a nakonec na orčité špil, nad kerym tak možeš přeméšlet do aleluja. (Servant) (okázat šecke vechetávke)