Lorien Na březích Stříberky, která tekla východně od Mlžných hor, byla lesnatá země, kde rostly nejvyšší a nejkrásnější stromy Středozemě. Byly to mallorny, jež měly stříbrnou kůru a zlaté květy a od podzimu do jara měly zlatavé i listy. Ve Třetím slunečním věku se ta země nazývala Zlatý les a Lothlórien, "země snících květů". Tento les mallornů byl elfskou mocí chráněný před zlými tvory a stromům se dařilo a rostly jako nikde jinde v Ardě mimo Země neumírajících ... Galadriel, Paní Lorienu: " Nezapřu, že mé srdce dlouhé roky toužilo požádat o to, co nabízíš. Už dlouhé roky hloubám o tom, co bych udělala, kdyby mi přišel do rukou Velký prsten. A teď je konečně tady. Ty mi ten prsten dáváš dobrovolně! Na místo Temného pána dosadíš Královnu. A já nebudu temná, ale krásná a strašlivá jako jitro a noc! Sličná jako moře a slunce a sníh na Hoře! Děsivá jako bouře a blesk! Silnější nežli základy země. Všichni mě budou milovat a zoufat! " Pozvedla ruku, a z prstenu, který na ní měla, vytryskl proud mocného světla, jež ozářilo jen ji samotnou a ostatek nechalo ve tmě. Stála před Frodem a zdála se vyrůstat do nekonečné výše a krásná byla až k nesnesení, strašlivá, zbožňováníhodná. Pak nechala ruku klesnout, a světlo pohaslo; a náhle se opět zasmála, a hle! byla maličká: útlá elfí žena oděná v prosté bílé a její mírný hlas byl měkký a smutný. "Prošla jsem zkouškou,"řekla. "Zmenším se, odejdu na Západ a zůstanu Galadriel."
(убрать) Вы можете использовать HTML по-проще для Вашых сообщений, или, если Вы пользуетесь платным членством, Рассшыренный Текстовой Редактор. (pauloaguia) (Показывать все подсказки)