Honza pozval svoji mámu na večeři. Během večeře si máma nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná. Už dlouho měla podezření, že Honza má vztah se svojí spolubydlící a teï byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, byla zvědavá, zda je mezi Honzou a jeho spolubydlící něco víc než jen pohledy. Jakoby četl její myšlenky, Honza povídá: "Já vím co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme jen spolubydlící." Asi o týden později přišla Julie za Honzou a povídá, "Od té doby, co tu byla tvoje máma na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Nemyslíš, že ji sebrala?". Honza povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu jí napíšu.". Tak si sedl a napsal: "Milá mami, já neříkám, že jsi sebrala naběračku na omáčku z mého domu a neříkám ani, že jsi ji nesebrala. Faktem však zůstává, že chybí od té doby, co si tu byla na večeři. S láskou Honza.". O pár dní později dostal Honza dopis od své mámy a v něm stálo: "Drahý synu, já neříkám, že "spíš" s Julií a neříkam ani, že s ní "nespíš". Faktem však zůstává, že kbyby spala ve svojí vlastní posteli, tak by už dávno našla naběračku na omáčku. S láskou máma.".