Starý, velmi unaveně vypadající pes se mi nedávno
zatoulal do dvora.
Byl dobře živený, a # podle pěkného obojku a čistoty
kožichu, bylo zřejmé, že o něj bylo dobře postaráno
Kývajíc přátelsky ocasem a s hloupým úsměvem, jaký
umí jenom psi, přišel pokorně za mnou a nechal se pohladit
po hlavě.
Celý šťastný, že jsem ho neodmítl se oklepal a sledoval
mě domů.
Kráčel pomalu po chodbě, pouze očichal nabídnutý
pamlsek, lehnul si na koberec do kouta a za chvíli už spal.
Po hodině spánku se postavil, oklepal, a znovu
přátelsky přitom vrtíc ocasem odkráčel ke dveřím.
A já jsem ho pustil ven.
Příští den se vrátil, znovu mě pozdravil na dvoře, šel dovnitř
na stejné místo a v koutě zase asi hodinu spal.
Tohle se opakovalo po několik týdnů...
Celý zvědavý jsem napsal a připnul mu na obojek
kousek papíru se vzkazem:
"Rád bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nádherného
a milého psa a zeptal se, jestli víte, že skoro každé
dopoledne váš pes přijde do mého domu a hodinu se tu vyspí?"
Následující den se pes přišel vyspat s odpovědí
připevněnou na obojku:
"Jmenuje se Rusty a žije v rušné domácnosti se šesti
dětmi, dvě z dětí jsou méně než tříleté...snaží se jenom
odpočinout si a vyspat se.
Mohla bych s ním zítra přijít i já?"