Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel. Okamžitě se odebral do pekla, kde už byl očekáván. "Jsi na mém seznamu," řekl mu ďábel, "ale já nemám zrovna volné místo. V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh. Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty. Jednoho z nich pustím, ale ty půjdeš na jeho místo. A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral."

Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod. Ďábel tedy otevřel první místnost. Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon. Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu a znovu. "Ne," řekl Bush. "Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl."

Ďábel tedy otevřel druhou místnost. Tam byl Newt Gingrich a velikým kladivem rozbíjel kameny. Kamenu nikdy neubývalo.

"Ne," řekl Bush. "Mám problémy s ramenem. Strašně bych trpěl kdybych musel pořád rozbíjet kameny."

Ďábel tedy otevřel třetí místnost. Tam ležel na zemi Bill Clinton, ruce svázané nad hlavou, nohy svázané a roztažené. Nad ním se skláněla Monica Lewinska a dělala to, co dělala nejlépe. Bush hleděl v šoku. Pak řekl: "Jo, myslím, že tohle bych vydržel."

Ďábel se zachechtal (jak jinak, než ďábelsky) a řekl:


"Monico, můžeš jít."