Jedna střední ekonomická škola z Litomyšle se potýkala s velmi unikatním problémem. Mnoho dívek začalo používat novou rtěnku zn. AVON a chodily si malovat ústa na WC. To bylo v pořádku, ale po nanesení rtěnky přitiskávaly ústa na zrcadla, nechavajíce tak na něm desítky otisků rtů. Nakonec se ředitelka školy, paní Ing. J.N. se odhodlala s tím něco udělat. Svolala postupně všechny dívky na školní záchodky ve 2. patře a setkala se tam s nimi spolu s panem školníkem a uklizečkou. Vysvětlila jim, že jejich rtěnkové otisky způsobují při uklízení velké trápení, neboť pak se musí každý večer zrdcadlo náročně čistit. Aby názorně demontrovala, jak NÁROČNÉ je ono čištění, tak požádala pana školníka, aby s asistencí paní
uklizečky jedno zrcadlo umyli tak, jak to dělají každý večer. Školník vzal stěrku na dlouhé násadě, namočil ji v záchodové míse a setřel s ní zrcadlo.
Od té doby se na zrcadle neobjevil jediný otisk rtu. Někteří učitelé učí, ale jen někdo je učitel...

Převzaté z Učitelských novin č. 26/2006