Chlápek s manželkou a tchýní se na dovolené na dálném východě dostal do
zajetí domorodců. Kmenový náčelník je obvinil, že zneuctili jejich svaté
území, když si tam postavili stan. Byli odsouzeni k trestu padesáti ran
bičem.
Avšak civilizace částečně dostoupila i do těchto končin, a tak se
rozhodl náčelník každému před trestem splnit přání.
Manželka si přála, aby jí na zadek dali polštář. Tak ho dostala. Ale
vykonavatel trestu se přesto párkrát netrefil, a tak si paní odnesla
několik bolestivých šrámů přes záda.
Druhá přišla na řadu tchýně. Ta zapřemýšlela a požádala o polštář přes zadek a přes záda.
S takovou ochranou rány skoro necítíla.
Pak se náčelník zeptal chlápka a ten povídá: "Měl bych dvě přání.
Zaprvé, chtěl bych sto ran místo padesáti." Náčelník se podivil, ale
povídá: "Jak je ctěná libost. Chápu to jako výraz úcty k našim předkům.
A co je tvé druhé přání?"
"Chtěl bych na záda přivázat tchýni."